Dickens: takový komentář mě moc těší.. tohle byl záměr textu.. aby lidi začali přemýšlet.. děkuju :)

Immotyob: je těžký, poskládat myšlenky tak, jak by člověk opravdu chtěl, ale tady mám sama pocit, že jsem řekla to, co jsem chtěla.. děkuju ti :)

Děkuju. Je to jeden z těch textů, při kterém najednou zjistíte, že už nečtete, ale přemýšlíte, a trochu vám dává věci zpátky do těch správných proporcí.

Je to moc hezky napsaný - jako by nějakej stroječek uměl, ani snad ne číst, ale zhmotňovat tvý myšlenky a dávat je rovnou na papír... a ty jenom ležíš a přemýšlíš o těch dvou ... Moc, moc fajn :-)

korálek: děkuju :)

Velmi dojemné a lidsky hluboké ...

Singularis: děkuju ti za zajímavý komentář :) souhlasím s myšlenkou, že člověk se nejprve musí setkat s laskavostí (a tím, co dokáže), aby sám mohl být laskavý.. je mi jasné, že závěr pro tebe musí být opravdu náročný.. každý jsme založený jinak a není to nic proti ničemu..

obdivuji, že máš v sobě jasno.. upřímně, já karmu až tak nastudovanou nemám (ocením, pokud bys měl/a chuť zde nějak stručně popsat tu, se kterou se do nějaké míry zosobňuješ).. co se týká svědomí, někde jsem četla takové moudro, se kterým se zase zosobňuji já - svědomí ti nezabrání vykonat hřích, ale zabrání ti, dostatečně si ho užít..

pohled na umírání.. také dobrý postřeh.. ano, velmi často se píše, že v posledních chvílích se člověku před očima promítne celý jeho život.. přidám svou vlastní zkušenost - náš dům stojí v úseku častých dopravních nehod.. dostala jsem se zde před pár lety do šílené dopravní situace.. ve zlomcích následujících vteřin se událo zhruba toto: - uvědomila jsem si, že je to konec a já nemohu udělat naprosto nic proto, aby to bylo jinak.. - jediné, co mi proběhlo hlavou bylo "to je pěkně trapný, zemřít pár metrů od domu".. - pak jsem ucítila bolestné mrazení kolem srdce a celé tělo se mi jakoby "vypnulo".. měla jsem otevřené oči, ale už jsem v tom těle neexistovala.. - probralo mne nepřetržité troubení z jiného auta, které zapřičinilo, že se agresivní řidič, který mne do té situace dostal probral a protože na rozdíl ode mne to ještě mohl zachránit, nakonec se mi vyhnul.. mám pocit, že řidič, který začal troubit, mi tehdy zachránil život..... tohle jsou pocity, které nevymažeš.. jediné, čemu se dodnes divím, že jsem si v té chvíli vůbec nevzpomněla na své blízké, děti.. prostě to tam nebylo..

kmotrov: určitě to nevnímám jako kritiku.. dalo by se to napsat podle osnovy, kterou jsi nastínil ty.. ale už by z toho vznikly jiné dojmy a pocity.. a to jsem nechtěla.. nicméně, třeba se o to někdy pokusím, je to psané na základě skutečných událostí a pozadí otázek, na které se ptáš, znám.. materiál k rozšíření by byl.. uvidíme..


na jednu otázku ti ale odpovědět mohu už teď.. kde v sobě bere sílu ta hodná ošetřovatelka? čerpá ji hlavně z úsměvu těch, kterým dokáže nějakým způsobem k tomu úsměvu dopomoci.. a může jít o naprosté maličkosti.. třeba jen milé slovo.. pohled, dotek..

pokud tě to dojalo, pak máš v sobě dost empatie a citu.. těší mě to.. :) vlastně i díky té vysoké míře brnkání na po.city čtenářů, jsem tam hodila ten epilog.. je také dle skutečné události, skrývá v sobě kus pointy a myslím, že to celé trošku odlehčí.. :)

Z této reportáže mám velmi příjemný pocit. Takovou "nepřítomnost samoty v tíživé situaci" jsem ještě nezažil/a. Myslím, že člověk se musí nejprve setkat s laskavostí, aby sám mohl být laskavý. Podobně jako Jean Valjean v Bídnících, kterého nenapravilo devatenáct krutých let na galejích, ale jeden laskavý čin duchovního ano. Text se mi líbí zhruba po to otevření okna, zbytek je popsaný způsobem, který pravděpodobně překračuje meze mé schopnosti imaginace.

Co se týče karmy, Wikipedie rozlišuje buddhistickou (v rámci života) a hinduistickou (mezi životy). Na základě svých zkušeností jsem postupně dospěl/a k paradigmatu, které je buddhistické karmě velice blízké, takže bych mohl/a říci, že v ni de facto věřím; myslím, že je to vliv svědomí, vždyť přece právě svědomí člověka trápí, když udělal něco špatného, a odměňuje štěstím za to dobré. V hinduistickou karmu nevěřím.

Když to vezmu jako pohled na umírání, vadí mi tam takřka stoprocentní orientace na současnost. Vždy jsem si představoval/a, že umírání má předcházet hodnocení a posouzení vlastního života; slyšel/a jsem, že se říká, že umírajícímu "proběhne před očima jeho život ve zlomku sekundy". Ale možná to závisí na jeho vlastní víře, někdo třeba věří, že jeho život bude zhodnocen až po smrti, a tak ho nenapadne hodnotit ho sám...

Děkuji za tuto reportáž. Budu se k ní vracet, až budu zase někdy sám/a a slabý/á.

Dojalo mě to. A uvědomil jsem si, že jsou věci, které dokáže napsat asi jen žena. Bylo by zajímavé to rozvinout víc do šířky. Jaká byla umírající paní když byla mladá? jako hodná ošetřovatelka, nebo jako zmalované vajíčko? Jaký je všední život hodné ošetřovatelky, kde sama bere sílu?
Ale to neber jako kritiku, je to citlivě napsané.
Príma.

Jasně, karma je pro mě pochopitelnější a pravděpodobnější než osud :-D

Yana: kdo ví, jak to s tou karmou doopravdy je.. díky

Am. zcela upřímně jsi mě rozbrečela, ale z té krásné reportáže jsem procitla při epilogu, víš, nedávno jsem se zranila a vlastně teď přemýšlím, že mi to třeba někdo mohl přát. Jinak se ti to moc povedlo, je to empatické a líbí se mi že to vypráví ta umírající, skvěle a ano, ne každý v pomáhající profesi je k tomu stvořen, dík, pěkné

Meluzina: to mě těší, děkuju :)

Pohladila po duši.

pilgrim: já si vlastně nejsem jista, jestli na karmu věřím.. možná ani ne.. ale sem se mi ta hláška docela hodila :) a jo.. byl to puch, že i vajíčku z toho bylo blivno.. :))

Člověk by se občas měl vidět očima toho druhýho...Bejt u toho, když tomu velikonočnímu záprtku praskla ta skořápka, bych teda nechtěl - musel to bejt pěknej smrad... ;)
Naštěstí jsem tam nebyl, taky karma ???