Lenča: Ano, rakovina napadá ty, kteří mají oslabenu duševní harmonii, třeba pro ten vnitřní pocit viny, protože být osvobozen pro nedostatek důkazů neznamená ještě být nevinen, aspoň před sebou samým. Často jsme sami sobě těmi nejpřísnějšími soudci a trestáme se za domnělou vinu.
Ale nechápu jinou věc: Když byl táta půl roku v nemocnici, byla tam krásná sestřička, takový milý andílek, která dělala pro každého mnohem víc, než musela a pořád byla jako sluníčko. Taťka nemohl mluvit, tak nám psal a jednou jsme se dozvěděli, že sestřička dostala prý taky rakovinu, odvezli ji na sál a nepřežila to! Murphyho zákon či důkaz žárlivé nepřejícnosti něčeho nad námi? :-(

shane: Já se navyvolávala duchů... Ale už to nedělám, přijdou sami, když něco potřebujou :D
No, s tou rakovinou - dneska je toho kolem tolik. Jeden můj známý, mámin kamarád, zemřel na rakovinu během pár měsíců, prostě se odepsal. Udělal něco, co si nedokázal odpustit, byť ho u soudu sprostili viny. On sám sebe ne. Proto to šlo tak rychle...

Kdysi jsme taky zkoušeli vyvolávat ducha zemřelé hraběnky Thunové na zámku Choltice, ale asi nás bylo moc a i když Soňa vyloučila ty, co to znevažovali, zřejmě mezi námi bylo mnoho těch, co vskrytu pochybovali...I když Soňa byla krásná, něžná a uhrančivá bytost se zelenýma očima a blond vlasy, nesmírně citlivá a krásně bezprostřední. A byla od nás! :-(
Nj, rakovina je svinstvo. Na saspi je prima holka, které sebrala oba rodiče, tátu dokonce viděla umírat doma, když jí bylo 10. A je to ta nejbáječnější osůbka, co znám! :-D
Protože i já s ní mám zkušenost, měl ji táta a ve škole nám někdy v páté třídě umřel spolužák. Byli jsme mu na pohřbu...:-)