Homér: Se picnu :-)

Zamila: Asi sis dala málo kešu.-)

Mně tvoje báseň přijde minimálně zajímavá, docela chápu význam opakujících se slov. Poprvé vyjadřují určitou "mučivost", podruhé naléhavost.

"Za, za, za, za", "chtít, chtít, chtít, chtít" - už jenom to není předpoklad kvalitní poezie. A je tohle vůbec poezie ? Nějak v tom nevidím nic zvláštního, je to patetické - nejvíc v závěru. A jak vypadá třeba takové "šťastné neporozumění", hm ? ;-)