Do konce jsem to nedočetl, protože mě nezajímá téma (pod tím názvem jsem si představoval něco jiného), ale velice chválím dělení na části a průběžné změny úhlu pohledu. Ty jsou podle mě hlavním kladem povídky.

Máta: Orionka: mě tedy ten děj zase tak na hlavu nepřišel, protože já pár lidí, co takhle jednají znám :D to byste holky teprve třískaly hlavou o zeď :D nicméně z "normálního" hlediska vám dávám za pravdu..

Mňo... přiznám se chtěla jsem se podívat, k čemu že to patří ten Oriončin komentář a musím jí chtě nechtě dát za pravdu.
Napsané to není zas až tak špatně, to rozhodně ne. Jen příběh jako takový značně pokulhává, chování postav postrádá sebemenší logiku. Jejímu "příteli" nevadilo, že se jaksi stará jako "společnice" i o další "klienty"? Jak si mohl být vůbec jistý, že je to dítě jeho? A ač to brali oba jako vztah, on jí za její postelové služby stále platil?! To je trošku... ech...no nic... Opravdu si myslíš, že by z toho byl jakejkoliv normální chlap tak opupínkovanej a že by ji neposlal do háje? A její velkej bráška... nevím, kdyby dělala cokoliv jinýho, ale při tomhle?
Jediný použitelný úkaz mi tu přijde ten čtyřúhelník, z toho by sedala vytěžit zajímavá životní fraška, ovšem napsaná s pořádnou nadsázkou a s humorem (a bez šlapky!), ne s pokusem o drama, které ale příliš nefunguje, takže stejně jako fraška působí, ač to jistě nebylo záměrem.
No a pokus o zvrat na konci... opět postrádá logiku, postrádá ukotvení v příběhu. Působí na mě neuvěřitelně uměle. Ve stylu: Pokusim se ten slaďák nějak okořenit, nějakou tou tragédií, tak si tam prostě bez nějaké příčiny umře. Ale nefunguje to. Bohužel. Protože tak nefunguje normální svět, natož ten literární.
Takže rada na závěr: Nesnaž se v povídce řešit kdoví jak složité dějové linky a vztahy, to nech do románů. V jednoduchosti je krása. A hlavně přemýšlej nad chováním postav, velmi hluboce... pokud možno. Zeptej se sama sebe, jestli by sis dokázala představit člověka, který se zachoval tak, jako tvé postavy. Já osobně tedy ne.

Aha. Takže vždycky chtěla být fotografkou, ale šlape. Když jí stálý klient neřekne, že je ženatý, tak se "rozzuří jak nikdy". Pak řekne bratrovi, že čeká dítě se ženatým, a ten jí ani nevrazí pár facek ani ji neseřve, ale omluví se... za co, to už mi uniklo docela. Načež se klient samým štěstím rozplyne a rozvede a těší se na spokojený rodinný život se šlapkou. A aby nikde nic nepřečuhovalo, všechno se to pěkně srovná jak v Goldoniho frašce, hezky pár k páru...
Že na konci umřela, to na červené knihovně nic nemění. A i když o mrtvých jen dobře, neodpustím si, že takhle se chlapi ke krávám nechovají, leda tak ve špatné literatuře, ale reálný svět je - naštěstí - spravedlivější :))

moc se mi líbí tvá povídka.. i když ten konec bych si přála asi jiný, je to jako rána pěstí.. ale dobrý :)) asi bych opakovala to, co yana.. i mě zaujal pohled ze strany všech zúčastněných, ta zápletka.. jen jsem nepochopila, proč se sourozenci honí po parku, když spolu bydlí?

ps: ve slově "rozvést" máš překlep :)

vzalo to rychlý konec, ale ta povídka měla takový spád že jsem ji skutečně přečetla jedním dechem, líbila se mi zaplétka, dobrým nápadem byl ten vztahový "čtyřúhelník", mně se to skutečně moc líbilo, děj, přímé řeči, rozdělení povídky, celková atmosféra i obrazotvorné popisy