nádhera, nevím co jiného říct ... Vždycky si uvědomím to co máme, až ve chvíli kdy to ztratíme ...

ach....krása...a přiznávám se...já dooprady brečím!...

Krása, moc se mi to líbilo!

Souhlasím s předchozím komentujícím.Dobře napsané, i když smutné. Ale život je občas i takový.

Velmi silný příběh...ani nemám, co bych vytknul, dokonalé...Bohužel se opravdu musí někdy stát to nejhorší, aby si lidé uvědomili pravdu...