Děkuju, Bedo, za kompliment! Inspiroval jsi mě- zítra na l. uvidíš k čemu:-)

píšeš báječně a je věčná škoda že jsi na literu všecko tenkrát smazala:-(

Shane už všechno řekl. Takže já jenom souhlasím.

Moc hezká báseň...hlavně mě zaujaly první dva řádky...ty jsou nádherné;)

Vzpomínky nám někdy dávají pěkně zabrat!Ale nebýt jich, cítili bychom se nějak ochuzeni, náš život by se zdál být bez chuti, bez barvy, bez zápachu...Prostě nudný a zbytečný!

Přijď, kdekoli jsi v tuto chvíli,
na křídlech vánku přileť sem,
vzpomínkou na Tě srdce sílí,
já stále nosím Tě v tom svém!
...jsem si tedy dovolil...pár veršíků...s Tvým laskavým svolením, Ivčo!... jsem si dovolil... ;o)))

Honem se všemu zasmějme, abychom nemuseli nad tím plakat!To je jediná cesta, jak to přežít! Rozvíjet to krásné, na to druhé pozapomínat a nezapomínat se usmívat, alespoň 1x denně, raději vícekrát, mít trpělivost s druhými a umět si pro ně najít čas, úsměv a snad i trochu Lásky ve svém srdci...