prazvláštní vyznání. Jako prozaika by mě zajímala ta situace, co k němu vedla. Jako básník se raději neptám.

Zajímavá. No ... docela reálná.

Chytáš mě za orgány, které jsem netušila, že ještě mám. Divnej tlak za hrudní kostí.
Jen nerada chápu.

Líbí :)

kamera na gestapu je trochu do jiného času, tedy máš-li na mysli pohyblivé obrázky a nikoli fotoaparát...

dobra vec ..

Yana, Vir : A možná taky od všeho trošku. :)))

Vir: Proč alibista a bolestín, to mi nepřijde. On ví, že za tu nevěru může i on, on se nelituje, ani nehází vinu na nikoho jinýho. S tou dobou jsem to myslela tak, že prostě po internetu jí něco napíše a třeba to ani nemyslí vážně, je to tak jednodušší, něco psát s ledovým klidem a třeba opilý. Tak to prostě vnímam já. Přesto je to smutné a on se omlouvá.

Yana: Mně to tedy nepřipadá, že to nějak souvisí se zvláštností doby. Ale spíše s vnitřními zábranami. Mně to připadá, zatím, že básnický subjekt je alibista a bolestín.

Jo je blbá doba... líbí moc

Je to dost zajímavý dílko :)))

Líbí se mi :-)

Možná je moc pozdě. Je to na mně teď nějak moc sociálně politicky dramatický. Přečtu si to někdy znovu. :-)