Vzpomněl jsem si ještě na něco. Jednou jsem byl svědkem zajímavého a velmi ozdravného procitnutí jedné slečny. Vážila dalekou cestu aby absolvovala jistou terapeutickou mnohahodinovou procedůru. A po tom zářila, jako by objevila zcela nový svět. Objevila to, co se zdá být docela banální, ale pro ni to bylo do té chvíle neznámé. Neuvědomovala si do té doby svůj problém, který ji vysával, vyčerpával a způsoboval zbytečné pocity viny a vlastní nedostatečnosti. Po těch mnoha hodinách náhle věděla, že nemusí všem vyhovět, Že není povinna nést břemena všech, kdo se na ni obrátí se svým trápením nebo problémy. Pochopila, že žila sebezničující vnímání bolestí druhých a že by ji časem došly síly. A že se musí začít starat o sebe, pomoci sobě, aby měla sílu i na tu pomoc druhým.

oslovilo me to .... hezky

no... už se sem vracím po několikáté... Moc se mi líbí :-)

Fakt se povedla. Zajímavě zpracované téma.

Pěkně a přesvědčivě zpracováno téma, které není moc často povšimnuto. Líbí.

hm hm... pravda... pravda.... ale co někdo tu "práci" musí dělat, že?

Krásná....!!! :)))

Vážně mě zaujala... čtu si ji stále dokola a přemýšlím... líbí se mi ;)

Zajímavá ..nádoba plná smutku druhých...? Brát na sebe vinu druhých ? Chceš , aby tě všichni mohly obdivovat, jak to bravurně zvládáš? Proč?