Singularis: člověk s alzheimerem v takovém stádiu by již neměl žít osaměle.. je nebezpečný sobě i svému okolí.. je zmatený, nedodržuje pitný režim, může lehce dojít k dehydrataci, odchází z domu a nemusí najít cestu zpět, může nechat zapnutý sporák a tím může vyhořet celý dům, kdokoli se může vetřít do jeho blízkosti a tento člověk se lehce stává obětí jiných lidí a tak dál..

možností, co dělat, je více.. - nastěhovat se k němu a mít ho stále pod dohledem, pořídit mu pečovatelku, umístit ho do domova pro lidi s alzheimerem, vzít si ho k sobě domů.....

každá možnost nese své výhody i nevýhody, jak finanční, tak psychické, emoční atp., žádné řešení není stoprocentní a jednoduché.. je to velmi složité po všech stránkách

co učit děti? nevím.. některé situace mohou být nebezpečné, někdy mohou potkat člověka, který opravdu potřebuje pomoct.. asi nejlepší je, když si nejsem jistý nebo se mi něco nezdá, tak neprodleně zvednu mobil a zavolám si o radu a pomoc.. to učím svoje děti já......

Moc děkuji za tuto zkušenost, budu se k ní ještě dlouho vracet, zvlášť až se setkám s někým, kdo měří úspěšnost lidstva podle HDP nebo statistických dotazníků spokojenosti. Vrtá mi hlavou, jak bych se zachoval/a já a jak by se zachovaly dnešní žáci základní školy. "Nemluv s cizími lidmi!" ozval by se jim křik rodičů v hlavě, nebo by se zakoukaly do mobilního telefonu, protože to, co ukazuje, se jim víc líbí než bezmocný člověk na trávníku. "Ještě od něj chytneš nějakou nemoc... Může si za to sám" a další škaredé věci. Volat sanitku bez domluvy s daným člověkem není dobrý nápad. Může se stát, že než sanitka přijede, ten člověk se může zvednout a odkráčet pryč jako by nic a kolemjdoucí pak bude platit zbytečný výjezd. Co máme učit děti, aby v takové situaci dělaly? Musíme to učit děti, protože později už je to nikdo nenaučí. A jak poznat, zda pro nás takový člověk není nebezpečný?

A zajímalo by mě, co znamená, že "musí začít jednat". Co může ta dcera v takové situaci dělat?