Druhá ze tří povídek.

skutečný příběh z doby covidu

„Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude.“ (Seneca - římský filozof a básník)

Zabil jsem už mnoho živočichů, neboť seču lúky a přestože se mi jich podařilo pár nepřehlédnout a zachránit, vždycky mě bolí smrt, kterou způsobím marně. Kéž duše vyletí a jde hledat novou schránku a náš vnitřní svět nekončí v rozsekaném kadáveru. Byl jsem též přihlížejícím úmorného pohřbení mušky zaživa pavoukem, jež ji uvěznil v bílé rakvi. Přestože jsem ji mohl zachránit, připadalo mi druidské nezasahovat. Napište mi do komentářů, co si o tom myslíte a dejte lajk a odběr.

Pokračování příběhu a povídky "Takové jedno zmrtvýchvstání". S předchozími povídkami jsem trochu odbočil a zavzpomínal na to šílené a nevinné dětství.

Úryvek Hlídač Stromů

Pokračování..To už by mohlo stačit, vím. Dále zpátky do přítomnosti.

Druhá část vzpomínání...závěrečný třetí odstaveček zítra...

Krátký ponurý příběh vhodný na dlouhé cesty.

Mezi nebem a zemí, jsou tajemství, která jen tušíme. Jako v klidném podvečeru léta, bezděky na tváři pocítíme jemný dotek vánku, stejně nenápadně se nás někdy dotkne druhý, nám utajený paralelní svět. Plyne kolem nás, ale my zůstáváme tím kouzlem nedotčeni. Nevěříte? Tak pojďme teď na chvíli nahlédnout za tuto bizarní oponu lidského nevědomí.

Druhá část

První část

Po dlouhé době se vrací dramatická epidemiologická situace a s ní i toto satirické odlehčení. Od minula jsem změnil/a názor a trochu války na východě tam nechám, ale jen trochu.

Zabijáci prázdnoty - sci-fi povídka, odehrávající se v postapokalyptickém světě, Příběh se odehrává v nedaleké budoucnosti. Vše leží pod radioaktivním prachem. Jaderná hrozba se stala tou nejkrutější realitou. Hrstka přeživších se schovává v podzemí, v tunelech metra, vagónech a kanálech. Na povrchu není bezpečno. Neviditelná radiace je všude a zabíjí. Radiace však není jediným zabijákem.