|
Speciální epizoda seriálu Ester Krejčí o flirtování šedých hochů s Janou Zlomilovou na gymnáziu Podolí I. (Satiricky zobrazuje přehnanou snahu o konformitu v honbě za plytkou popularitou.)
 18.07.2013 5 1535(10) 0 |
Osoby:
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 17) -- student septimy gymnázia Podolí I
VLASTA NOVOTNÁ (žena, 17) -- student septimy gymnázia Podolí I
PATRIK KULDA (muž, 16) -- student sexty gymnázia Podolí I
PETR ROHLÍK (muž, 16) -- student sexty gymnázia Podolí I
PAVEL LEXA (muž, 16) -- student sexty gymnázia Podolí I
MARIUS FARAD (muž, 55) -- prodavač v cukrárně
STANIČNÍ HLÁŠENÍ (ženský hlas) -- hlášení z reproduktoru
Věnováno Severákovi.
Tato epizoda se odehrála v prosinci 2009.
1. Domluva
Třída gymnázia Podolí I[1]. Dopoledne, během přestávky.
{[1] Studenti sedí v lavicích po dvou (na rozdíl od Podolí II, kde studenti sedí jednotlivě). Všichni mají na sobě školní uniformu, šedou angyklos.}
Petr Rohlík a Pavel Lexa spolu sedí v lavici a nudí se. Přijde k nim Patrik Kulda.
PATRIK KULDA: Hej, vy! Jak jde život?
PETR ROHLÍK: Normálně.
PAVEL LEXA: Přesně tak.
PATRIK KULDA: Chtěl bych sbalit nějakou dívku, co vy na to?
PETR ROHLÍK: Ano, já také.
Petr Rohlík a Pavel Lexa se na sebe tázavě podívají.
PETR ROHLÍK: (na Patrika Kuldu:) A jakou dívku?
PATRIK KULDA: To je jedno, všechny jsou stejné.
(Záběr na celou třídu. Všechny dívky ve třídě mají krátké černé vlasy a nenápadný, spíše chlapecký účes.)
(Záběr zpět na hochy.)
PATRIK KULDA: Ale spíš nějakou z vyššího ročníku. Mohla by nám dělat úkoly.
PAVEL LEXA: (Vstane.) Tak jdeme.
PETR ROHLÍK: (Také vstane.)
2. Kořist
Podobná třída jako v předchozím obrazu. Jana Zlomilová sedí v lavici s Vlastou Novotnou. Vlasta Novotná něco počítá do sešitu, Jana Zlomilová ji sleduje.
JANA ZLOMILOVÁ: (opatrně:) Bude to ještě na dlouho?
VLASTA NOVOTNÁ: Asi. Musím to stihnout do začátku hodiny. Proč si vlastně neděláte domácí úkol?
JANA ZLOMILOVÁ: Já jsem ho udělala doma.
VLASTA NOVOTNÁ: (Chytne se za čelo a zatváří se nešťastně.) A to jste mi ho nemohla dát opsat? Proč se tu s tím vším počítám?
JANA ZLOMILOVÁ: (Zastydí se.) Promiňte. (Vytáhne z lavice sešit a podá jej Vlastě Novotné.)
VLASTA NOVOTNÁ: Děkuji. (Vezme si od Jany Zlomilové sešit a začne z něj opisovat zbytek úkolu.)
K jejich lavici přijdou šedí hoši (Petr Rohlík, Patrik Kulda a Pavel Lexa).
PATRIK KULDA: Dobrý den, dívky.
PETR ROHLÍK: Dobrý den.
PAVEL LEXA: Dobrý den.
JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den, hoši.
VLASTA NOVOTNÁ: (Krátce koukne na hochy.) Dobrý den. (Pokračuje v opisování.)
PATRIK KULDA: Nechtěla byste s námi jít na chodbu?
PETR ROHLÍK: Chtěli bychom vám něco ukázat.
PATRIK KULDA: (tázavě na Petra Rohlíka:) Ukázat?
PATRIK KULDA: Aha. Vlastně ano. Ukázat.
JANA ZLOMILOVÁ: (na Vlastu Novotnou:) Zvládnete to sama?
VLASTA NOVOTNÁ: Myslím, že ano.
JANA ZLOMILOVÁ: Tak dobře.
Jana Zlomilová vstane a odchází s hochy.
3. Plán
Chodba před třídou. Přijdou šedí hoši a Jana Zlomilová.
PATRIK KULDA: Co byste řekla tomu, kdybychom spolu chodili?
JANA ZLOMILOVÁ: (Uculí se.) Chodili?
PETR ROHLÍK: Nebo můžete chodit se mnou.
PAVEL LEXA: Nebo se mnou.
JANA ZLOMILOVÁ: To je hezké.
PETR ROHLÍK: Zajdeme do hotelu.
PAVEL LEXA: Nebo do motelu.
PETR ROHLÍK: Kde byste tady vzal motel?
PATRIK KULDA: Můžeme do cukrárny, nebo do kina.
JANA ZLOMILOVÁ: Cukrárna se mi líbí. Hodilo by se mi to dnes po vyučování.
PATRIK KULDA: Dobře.
PETR ROHLÍK: Výborně.
PAVEL LEXA: Přesně tak.
4. Setkání
Školní šatna po vyučování. Bez skříněk, na stěnách jsou háčky a visí na nich bundy a kabáty. V šatně jsou šedí hoši a oblékají si bundy. Vejde Jana Zlomilová.
JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den, hoši.
PETR ROHLÍK: Dobrý den.
PATRIK KULDA: Dobrý den.
PAVEL LEXA: Dobrý den.
JANA ZLOMILOVÁ: (Vezme si z věšáku svůj kabát.)
PATRIK KULDA: (Přiběhne k ní.) Já vám pomohu!
PETR ROHLÍK: (Také k ní přiběhne.) Ne, já!
PAVEL LEXA: (Také k ní přiběhne.) Mohu také?
JANA ZLOMILOVÁ: Hoši, já se obleču sama. (Obleče si kabát.) Ještě boty a můžeme vyrazit.
PETR ROHLÍK: (Podívá se na hodinky.) Měli bychom si pospíšit. Za patnáct minut nám jede vlak do Lžícova.
5. O šedých hoších
Oddíl velkoprostorového osobního vagonu stojícího vlaku. Přijdou šedí hoši a Jana Zlomilová, všichni v šedých zimních bundách či kabátech. Jana Zlomilová a Patrik Kulda si sednou vedle sebe. Pavel Lexa a Petr Rohlík se posadí naproti nim. Vlak se pomalu rozjíždí, za oknem je vidět zasněžená zimní krajina.
JANA ZLOMILOVÁ: Tak mi o sobě něco povězte.
PATRIK KULDA: Dobře. Je mi šestnáct let, jmenuji se Patrik Kulda a jsem úplně normální hoch. Dělám to, co všichni ostatní, a říkám to, co ostatní.
PETR ROHLÍK: To my všichni, zvlášť já. Chováme se jako ostatní, myslíme jako ostatní, ...
PAVEL LEXA: Zvracíme to, co ostatní.
PETR ROHLÍK: To bylo nechutné!
PAVEL LEXA: (omluvně:) Tedy, jenom když zvrací ostatní, samozřejmě.
JANA ZLOMILOVÁ: (Zasměje se.) Je s vámi legrace. Posloucháte rádi hudbu?
PATRIK KULDA: Nijak zvlášť.
PETR ROHLÍK: Já ano, hlavně metal.
PATRIK KULDA: Ano, jasně. Metal je skvělý!
PAVEL LEXA: Přesně tak.
PATRIK KULDA: Jsme oblíbení, protože jsme úplně normální. Všichni nás mají rádi a nikdo se nám nesměje.
JANA ZLOMILOVÁ: (Směje se.)
PATRIK KULDA: Tedy, chtěl jsem říct neposmívá se.
(Střih ven. 30 sekund záběrů na vlak prorážející sněhovou závěj. Pak střih zpět do vagonu.)
JANA ZLOMILOVÁ: Jakou skupinu máte nejraději?
PETR ROHLÍK: (udiveně:) Skupinu?
JANA ZLOMILOVÁ: Hudební skupinu.
Petr Rohlík a Pavel Lexa se na sebe podívají a začnou se šeptem domlouvat. Patrik Kulda vstane a přidá se k nim. Po chvilce se Patrik Kulda otočí.
PATRIK KULDA: Karel Gott.
JANA ZLOMILOVÁ: Ale to není skupina, to je jeden zpěvák.
PATRIK KULDA: Aha. Mně se vždycky zdálo, že mají Karel a Gott strašně podobné hlasy.
JANA ZLOMILOVÁ: Já mám ráda Stratovarius.
PATRIK KULDA: Ano, my také.
PETR ROHLÍK: To je naše nejoblíbenější.
PAVEL LEXA: Přesně tak.
Jana Zlomilová si rozčarovaně vzdychne.
6. Lžícov pod Černými horami
Železniční stanice v zatáčce na úpatí nízkého kopce. Do stanice přijede osobní vlak a zastaví. Z vlaku vystoupí kolem patnácti cestujících, mezi nimi Jana Zlomilová a šedí hoši.
STANIČNÍ HLÁŠENÍ: Stanice Lžícov pod Černými horami. Osobní vlak linky 2 ze směru Podolí přijel na kolej první. Vlak dále pokračuje do směru Černohorské věže a Černohorský průsmyk.
Jana Zlomilová a šedí hoši se vydají ke staniční budově. Zastaví se před ní.
PATRIK KULDA: Podle mě jste ten nejprůměrnější student ve třídě.
JANA ZLOMILOVÁ: (Usměje se.) Děkuji.
PETR ROHLÍK: A ta uniforma vám sluší tak akorát.
JANA ZLOMILOVÁ: (šťastně:) Jste moc milí.
Hoši se zarazí.
JANA ZLOMILOVÁ: Vlastně... jste jen tak normálně milí.
PATRIK KULDA: Ano.
PETR ROHLÍK: Jasně.
PAVEL LEXA: Přesně tak.
7. Procházka po Lžícově
Šedí hoši a Jana Zlomilová jdou po tenkou vrstvou sněhu pokrytém chodníku.
PETR ROHLÍK: Co je s restaurací U Šílené krávy?
PATRIK KULDA: Je už přes rok zavřená.
PAVEL LEXA: To jídlo tam se nedalo jíst.
PETR ROHLÍK: To bylo tak zlé?
PAVEL LEXA: Příšerné! Bylo tak tvrdé, že jsem si ho nechal zabalit a prodal v zastavárně Barák Dům, která je tady přes ulici.
PETR ROHLÍK: Kolik jste za to dostal?
PAVEL LEXA: Deset korun.
PETR ROHLÍK: (pohrdavě:) Pche!
PAVEL LEXA: Tehdy to bylo víc peněz než dnes.
Jana Zlomilová si smutně vzdychne. Z jejího výrazu je zřejmé, že téma hovoru ji nezajímá.
8. Cukrárna Maria Farada
Interiér cukrárny. Cukrárna je prázdná a žádné zboží není vystaveno, jen na pultu spí Marius Farad.
Do cukrárny vejdou Jana Zlomilová a šedí hoši. Dveře nejsou vybaveny zvoncem, takže Marius Farad dál spí.
PATRIK KULDA: To by mě zajímalo, co včera pil.
PETR ROHLÍK: Třeba spíš něco šňupal.
PAVEL LEXA: To si to nemohl bodnout do žíly jako normální narkoman?
JANA ZLOMILOVÁ: (Přistoupí k pultu.) Promiňte.
Marius Farad se zhluboka nadechne a vstane. Zívne, protáhne se a rozhlédne se po cukrárně. Promne si oči a znovu se rozhlédne.
MARIUS FARAD: Dobrý den, co si přejete?
JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den. (Pohledem naznačí hochům, ať jí něco koupí.)
Šedí hoši na Janu Zlomilovou tupě a nechápavě zírají.
JANA ZLOMILOVÁ: (Otočí se zpět na Maria Farada.) Co nabízíte?
MARIUS FARAD: Mohu vám doporučit svoji sbírku lžic.
Marius Farad vytáhne z podpultu dřevěnou skříňku a otevře ji. Uvnitř je pět nazelenalých lžic, pokrytých plíseň připomínající patinou.
JANA ZLOMILOVÁ: (Znechuceně se zašklebí.) Něco k jídlu nemáte?
MARIUS FARAD: Ne. Ale něco bych si dal. Možná zajdu k Šílené krávě, už jsem tam dlouho nebyl.
Petr Rohlík a Pavel Lexa se na sebe významně podívají.
JANA ZLOMILOVÁ: Tak v tom případě promiňte, že jsem vás vzbudila.
Jana Zlomilová odejde z cukrárny a šedí hoši za ní. Marius Farad si opět lehne na pult.
9. Rozloučení
Chodník před cukrárnou Maria Farada. Ze dveří vyjde Jana Zlomilová a za ní šedí hoši.
JANA ZLOMILOVÁ: Tímhle jste mi radost neudělali. Nějaká lepší cukrárna tu není?
PATRIK KULDA: Určitě.
PETR ROHLÍK: Nějaká ano.
PAVEL LEXA: Já o žádné nevím.
PATRIK KULDA: Aha, vlastně ne.
PETR ROHLÍK: Vůbec, tahle je jediná.
JANA ZLOMILOVÁ: (Trochu se zahihňá.) Hele, je s vámi legrace, ale pokud chcete vážně někoho poznat, musíte se přestat chovat jako klauni.
PATRIK KULDA: Ale my se chováme normálně.
PETR ROHLÍK: Úplně normálně.
PAVEL LEXA: Přesně tak.
JANA ZLOMILOVÁ: Už musím jít. Na shledanou.
PATRIK KULDA: Na shledanou.
PETR ROHLÍK: Na shledanou.
PAVEL LEXA: Na shledanou.
Jana Zlomilová se otočí a odejde.
PATRIK KULDA: Vidíte? Pokazili jste mi rande!
PETR ROHLÍK: Pokazili?
PATRIK KULDA: Nechovali jste se dost normálně. Třeba když se probudil ten cukrář.
PETR ROHLÍK: A co jsme měli dělat?
PATRIK KULDA: Něco jí objednat!
PETR ROHLÍK: A proč jste to neudělal vy?
PATRIK KULDA: Copak jsem mohl, když jste tam tak hloupě stáli?
PETR ROHLÍK: Teď už je to snad jedno.
PATRIK KULDA: Ale zítra to zkusíme znovu!
PETR ROHLÍK: Dobře, zítra.
PAVEL LEXA: Přesně tak.
Hoši se vydají po chodníku pryč.
Shrnutí epizody:
Toto byla speciální epizoda seriálu Ester Krejčí o vztazích mezi Janou Zlomilovou a šedými hochy, zmíněnými v epizodě Transformace kapaliny.
Šedí hoši se domluvili, že půjdou sbalit dívku. Jana Zlomilová zatím dala svému příteli Vlastě Novotné opsat domácí úkol. S šedými hochy se domluvila, že po vyučování ji vezmou do cukrárny.
Během cesty vlakem začala Jana Zlomilová šedé hochy poznávat a byla z nich zklamaná. Každý z nich se chtěl chovat co nejvíc jako ostatní a dohromady se chovali značně hloupě. Ve Lžícově pod Černými horami s ní zašli do cukrárny Maria Farada, která však de facto nefungovala a nic jí tam nekoupili. Zklamaná Jana Zlomilová se s nimi rozloučila a oni se dohodli, že další den budou v balení dívek pokračovat.
Hudba k titulkům: Atomic Kitten: (I Wanna Be) Like Other Girls
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 17) -- student septimy gymnázia Podolí I
VLASTA NOVOTNÁ (žena, 17) -- student septimy gymnázia Podolí I
PATRIK KULDA (muž, 16) -- student sexty gymnázia Podolí I
PETR ROHLÍK (muž, 16) -- student sexty gymnázia Podolí I
PAVEL LEXA (muž, 16) -- student sexty gymnázia Podolí I
MARIUS FARAD (muž, 55) -- prodavač v cukrárně
STANIČNÍ HLÁŠENÍ (ženský hlas) -- hlášení z reproduktoru
Věnováno Severákovi.
Tato epizoda se odehrála v prosinci 2009.
1. Domluva
Třída gymnázia Podolí I[1]. Dopoledne, během přestávky.
{[1] Studenti sedí v lavicích po dvou (na rozdíl od Podolí II, kde studenti sedí jednotlivě). Všichni mají na sobě školní uniformu, šedou angyklos.}
Petr Rohlík a Pavel Lexa spolu sedí v lavici a nudí se. Přijde k nim Patrik Kulda.
PATRIK KULDA: Hej, vy! Jak jde život?
PETR ROHLÍK: Normálně.
PAVEL LEXA: Přesně tak.
PATRIK KULDA: Chtěl bych sbalit nějakou dívku, co vy na to?
PETR ROHLÍK: Ano, já také.
Petr Rohlík a Pavel Lexa se na sebe tázavě podívají.
PETR ROHLÍK: (na Patrika Kuldu:) A jakou dívku?
PATRIK KULDA: To je jedno, všechny jsou stejné.
(Záběr na celou třídu. Všechny dívky ve třídě mají krátké černé vlasy a nenápadný, spíše chlapecký účes.)
(Záběr zpět na hochy.)
PATRIK KULDA: Ale spíš nějakou z vyššího ročníku. Mohla by nám dělat úkoly.
PAVEL LEXA: (Vstane.) Tak jdeme.
PETR ROHLÍK: (Také vstane.)
2. Kořist
Podobná třída jako v předchozím obrazu. Jana Zlomilová sedí v lavici s Vlastou Novotnou. Vlasta Novotná něco počítá do sešitu, Jana Zlomilová ji sleduje.
JANA ZLOMILOVÁ: (opatrně:) Bude to ještě na dlouho?
VLASTA NOVOTNÁ: Asi. Musím to stihnout do začátku hodiny. Proč si vlastně neděláte domácí úkol?
JANA ZLOMILOVÁ: Já jsem ho udělala doma.
VLASTA NOVOTNÁ: (Chytne se za čelo a zatváří se nešťastně.) A to jste mi ho nemohla dát opsat? Proč se tu s tím vším počítám?
JANA ZLOMILOVÁ: (Zastydí se.) Promiňte. (Vytáhne z lavice sešit a podá jej Vlastě Novotné.)
VLASTA NOVOTNÁ: Děkuji. (Vezme si od Jany Zlomilové sešit a začne z něj opisovat zbytek úkolu.)
K jejich lavici přijdou šedí hoši (Petr Rohlík, Patrik Kulda a Pavel Lexa).
PATRIK KULDA: Dobrý den, dívky.
PETR ROHLÍK: Dobrý den.
PAVEL LEXA: Dobrý den.
JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den, hoši.
VLASTA NOVOTNÁ: (Krátce koukne na hochy.) Dobrý den. (Pokračuje v opisování.)
PATRIK KULDA: Nechtěla byste s námi jít na chodbu?
PETR ROHLÍK: Chtěli bychom vám něco ukázat.
PATRIK KULDA: (tázavě na Petra Rohlíka:) Ukázat?
PATRIK KULDA: Aha. Vlastně ano. Ukázat.
JANA ZLOMILOVÁ: (na Vlastu Novotnou:) Zvládnete to sama?
VLASTA NOVOTNÁ: Myslím, že ano.
JANA ZLOMILOVÁ: Tak dobře.
Jana Zlomilová vstane a odchází s hochy.
3. Plán
Chodba před třídou. Přijdou šedí hoši a Jana Zlomilová.
PATRIK KULDA: Co byste řekla tomu, kdybychom spolu chodili?
JANA ZLOMILOVÁ: (Uculí se.) Chodili?
PETR ROHLÍK: Nebo můžete chodit se mnou.
PAVEL LEXA: Nebo se mnou.
JANA ZLOMILOVÁ: To je hezké.
PETR ROHLÍK: Zajdeme do hotelu.
PAVEL LEXA: Nebo do motelu.
PETR ROHLÍK: Kde byste tady vzal motel?
PATRIK KULDA: Můžeme do cukrárny, nebo do kina.
JANA ZLOMILOVÁ: Cukrárna se mi líbí. Hodilo by se mi to dnes po vyučování.
PATRIK KULDA: Dobře.
PETR ROHLÍK: Výborně.
PAVEL LEXA: Přesně tak.
4. Setkání
Školní šatna po vyučování. Bez skříněk, na stěnách jsou háčky a visí na nich bundy a kabáty. V šatně jsou šedí hoši a oblékají si bundy. Vejde Jana Zlomilová.
JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den, hoši.
PETR ROHLÍK: Dobrý den.
PATRIK KULDA: Dobrý den.
PAVEL LEXA: Dobrý den.
JANA ZLOMILOVÁ: (Vezme si z věšáku svůj kabát.)
PATRIK KULDA: (Přiběhne k ní.) Já vám pomohu!
PETR ROHLÍK: (Také k ní přiběhne.) Ne, já!
PAVEL LEXA: (Také k ní přiběhne.) Mohu také?
JANA ZLOMILOVÁ: Hoši, já se obleču sama. (Obleče si kabát.) Ještě boty a můžeme vyrazit.
PETR ROHLÍK: (Podívá se na hodinky.) Měli bychom si pospíšit. Za patnáct minut nám jede vlak do Lžícova.
5. O šedých hoších
Oddíl velkoprostorového osobního vagonu stojícího vlaku. Přijdou šedí hoši a Jana Zlomilová, všichni v šedých zimních bundách či kabátech. Jana Zlomilová a Patrik Kulda si sednou vedle sebe. Pavel Lexa a Petr Rohlík se posadí naproti nim. Vlak se pomalu rozjíždí, za oknem je vidět zasněžená zimní krajina.
JANA ZLOMILOVÁ: Tak mi o sobě něco povězte.
PATRIK KULDA: Dobře. Je mi šestnáct let, jmenuji se Patrik Kulda a jsem úplně normální hoch. Dělám to, co všichni ostatní, a říkám to, co ostatní.
PETR ROHLÍK: To my všichni, zvlášť já. Chováme se jako ostatní, myslíme jako ostatní, ...
PAVEL LEXA: Zvracíme to, co ostatní.
PETR ROHLÍK: To bylo nechutné!
PAVEL LEXA: (omluvně:) Tedy, jenom když zvrací ostatní, samozřejmě.
JANA ZLOMILOVÁ: (Zasměje se.) Je s vámi legrace. Posloucháte rádi hudbu?
PATRIK KULDA: Nijak zvlášť.
PETR ROHLÍK: Já ano, hlavně metal.
PATRIK KULDA: Ano, jasně. Metal je skvělý!
PAVEL LEXA: Přesně tak.
PATRIK KULDA: Jsme oblíbení, protože jsme úplně normální. Všichni nás mají rádi a nikdo se nám nesměje.
JANA ZLOMILOVÁ: (Směje se.)
PATRIK KULDA: Tedy, chtěl jsem říct neposmívá se.
(Střih ven. 30 sekund záběrů na vlak prorážející sněhovou závěj. Pak střih zpět do vagonu.)
JANA ZLOMILOVÁ: Jakou skupinu máte nejraději?
PETR ROHLÍK: (udiveně:) Skupinu?
JANA ZLOMILOVÁ: Hudební skupinu.
Petr Rohlík a Pavel Lexa se na sebe podívají a začnou se šeptem domlouvat. Patrik Kulda vstane a přidá se k nim. Po chvilce se Patrik Kulda otočí.
PATRIK KULDA: Karel Gott.
JANA ZLOMILOVÁ: Ale to není skupina, to je jeden zpěvák.
PATRIK KULDA: Aha. Mně se vždycky zdálo, že mají Karel a Gott strašně podobné hlasy.
JANA ZLOMILOVÁ: Já mám ráda Stratovarius.
PATRIK KULDA: Ano, my také.
PETR ROHLÍK: To je naše nejoblíbenější.
PAVEL LEXA: Přesně tak.
Jana Zlomilová si rozčarovaně vzdychne.
6. Lžícov pod Černými horami
Železniční stanice v zatáčce na úpatí nízkého kopce. Do stanice přijede osobní vlak a zastaví. Z vlaku vystoupí kolem patnácti cestujících, mezi nimi Jana Zlomilová a šedí hoši.
STANIČNÍ HLÁŠENÍ: Stanice Lžícov pod Černými horami. Osobní vlak linky 2 ze směru Podolí přijel na kolej první. Vlak dále pokračuje do směru Černohorské věže a Černohorský průsmyk.
Jana Zlomilová a šedí hoši se vydají ke staniční budově. Zastaví se před ní.
PATRIK KULDA: Podle mě jste ten nejprůměrnější student ve třídě.
JANA ZLOMILOVÁ: (Usměje se.) Děkuji.
PETR ROHLÍK: A ta uniforma vám sluší tak akorát.
JANA ZLOMILOVÁ: (šťastně:) Jste moc milí.
Hoši se zarazí.
JANA ZLOMILOVÁ: Vlastně... jste jen tak normálně milí.
PATRIK KULDA: Ano.
PETR ROHLÍK: Jasně.
PAVEL LEXA: Přesně tak.
7. Procházka po Lžícově
Šedí hoši a Jana Zlomilová jdou po tenkou vrstvou sněhu pokrytém chodníku.
PETR ROHLÍK: Co je s restaurací U Šílené krávy?
PATRIK KULDA: Je už přes rok zavřená.
PAVEL LEXA: To jídlo tam se nedalo jíst.
PETR ROHLÍK: To bylo tak zlé?
PAVEL LEXA: Příšerné! Bylo tak tvrdé, že jsem si ho nechal zabalit a prodal v zastavárně Barák Dům, která je tady přes ulici.
PETR ROHLÍK: Kolik jste za to dostal?
PAVEL LEXA: Deset korun.
PETR ROHLÍK: (pohrdavě:) Pche!
PAVEL LEXA: Tehdy to bylo víc peněz než dnes.
Jana Zlomilová si smutně vzdychne. Z jejího výrazu je zřejmé, že téma hovoru ji nezajímá.
8. Cukrárna Maria Farada
Interiér cukrárny. Cukrárna je prázdná a žádné zboží není vystaveno, jen na pultu spí Marius Farad.
Do cukrárny vejdou Jana Zlomilová a šedí hoši. Dveře nejsou vybaveny zvoncem, takže Marius Farad dál spí.
PATRIK KULDA: To by mě zajímalo, co včera pil.
PETR ROHLÍK: Třeba spíš něco šňupal.
PAVEL LEXA: To si to nemohl bodnout do žíly jako normální narkoman?
JANA ZLOMILOVÁ: (Přistoupí k pultu.) Promiňte.
Marius Farad se zhluboka nadechne a vstane. Zívne, protáhne se a rozhlédne se po cukrárně. Promne si oči a znovu se rozhlédne.
MARIUS FARAD: Dobrý den, co si přejete?
JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den. (Pohledem naznačí hochům, ať jí něco koupí.)
Šedí hoši na Janu Zlomilovou tupě a nechápavě zírají.
JANA ZLOMILOVÁ: (Otočí se zpět na Maria Farada.) Co nabízíte?
MARIUS FARAD: Mohu vám doporučit svoji sbírku lžic.
Marius Farad vytáhne z podpultu dřevěnou skříňku a otevře ji. Uvnitř je pět nazelenalých lžic, pokrytých plíseň připomínající patinou.
JANA ZLOMILOVÁ: (Znechuceně se zašklebí.) Něco k jídlu nemáte?
MARIUS FARAD: Ne. Ale něco bych si dal. Možná zajdu k Šílené krávě, už jsem tam dlouho nebyl.
Petr Rohlík a Pavel Lexa se na sebe významně podívají.
JANA ZLOMILOVÁ: Tak v tom případě promiňte, že jsem vás vzbudila.
Jana Zlomilová odejde z cukrárny a šedí hoši za ní. Marius Farad si opět lehne na pult.
9. Rozloučení
Chodník před cukrárnou Maria Farada. Ze dveří vyjde Jana Zlomilová a za ní šedí hoši.
JANA ZLOMILOVÁ: Tímhle jste mi radost neudělali. Nějaká lepší cukrárna tu není?
PATRIK KULDA: Určitě.
PETR ROHLÍK: Nějaká ano.
PAVEL LEXA: Já o žádné nevím.
PATRIK KULDA: Aha, vlastně ne.
PETR ROHLÍK: Vůbec, tahle je jediná.
JANA ZLOMILOVÁ: (Trochu se zahihňá.) Hele, je s vámi legrace, ale pokud chcete vážně někoho poznat, musíte se přestat chovat jako klauni.
PATRIK KULDA: Ale my se chováme normálně.
PETR ROHLÍK: Úplně normálně.
PAVEL LEXA: Přesně tak.
JANA ZLOMILOVÁ: Už musím jít. Na shledanou.
PATRIK KULDA: Na shledanou.
PETR ROHLÍK: Na shledanou.
PAVEL LEXA: Na shledanou.
Jana Zlomilová se otočí a odejde.
PATRIK KULDA: Vidíte? Pokazili jste mi rande!
PETR ROHLÍK: Pokazili?
PATRIK KULDA: Nechovali jste se dost normálně. Třeba když se probudil ten cukrář.
PETR ROHLÍK: A co jsme měli dělat?
PATRIK KULDA: Něco jí objednat!
PETR ROHLÍK: A proč jste to neudělal vy?
PATRIK KULDA: Copak jsem mohl, když jste tam tak hloupě stáli?
PETR ROHLÍK: Teď už je to snad jedno.
PATRIK KULDA: Ale zítra to zkusíme znovu!
PETR ROHLÍK: Dobře, zítra.
PAVEL LEXA: Přesně tak.
Hoši se vydají po chodníku pryč.
Shrnutí epizody:
Toto byla speciální epizoda seriálu Ester Krejčí o vztazích mezi Janou Zlomilovou a šedými hochy, zmíněnými v epizodě Transformace kapaliny.
Šedí hoši se domluvili, že půjdou sbalit dívku. Jana Zlomilová zatím dala svému příteli Vlastě Novotné opsat domácí úkol. S šedými hochy se domluvila, že po vyučování ji vezmou do cukrárny.
Během cesty vlakem začala Jana Zlomilová šedé hochy poznávat a byla z nich zklamaná. Každý z nich se chtěl chovat co nejvíc jako ostatní a dohromady se chovali značně hloupě. Ve Lžícově pod Černými horami s ní zašli do cukrárny Maria Farada, která však de facto nefungovala a nic jí tam nekoupili. Zklamaná Jana Zlomilová se s nimi rozloučila a oni se dohodli, že další den budou v balení dívek pokračovat.
Hudba k titulkům: Atomic Kitten: (I Wanna Be) Like Other Girls
Ze sbírek: 
05.05.2015 - 18:36Amelie M.: Severáka kdysi šedí hoši docela zaujali, tak mě jeho zájem inspiroval k tomu tuto epizodu napsat. Ale tvoje komentáře mě také inspirovaly (a podstatně víc než Severákovy), takže pokud z nich někdy vzejde samostatná epizoda, určitě si na tebe ve věnování vzpomenu. :)
04.05.2015 - 16:01se severák má! má vlastní kapitolu i s věnováním a ještě tak pozoruhodnou! :)) „šedí hoši“ jsou prostě „šedí hoši“ :)) pobavila mě
18.07.2013 - 21:56Marius Farad to zabil :D
Ještě by to chtělo epizodu o originalitě za každou cenu, tu také někteří lidé, které znám projevují.
Jinak dobrý výběr hudby k titulkům.
Ještě by to chtělo epizodu o originalitě za každou cenu, tu také někteří lidé, které znám projevují.
Jinak dobrý výběr hudby k titulkům.
18.07.2013 - 12:23Původně jsem si myslela, že je to moc dlouhé, že to během polední pauzy (je tak dlouhá, jak dlouho jím a jím rychle) nepřečtu. A ejhle, šlo to jak po másle. Bavila jsem se.
Dost děsivá mi přišla snaha hochů o absolutní normálnost. O to děsivější, že mi je povědomá z okolí a, ta hrůza, určitě i od sebe samotné.
Dost děsivá mi přišla snaha hochů o absolutní normálnost. O to děsivější, že mi je povědomá z okolí a, ta hrůza, určitě i od sebe samotné.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ester Krejčí: Lžícovská narkomanie aneb Šedé rande : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Stopař Zatemněný
Předchozí dílo autora : Smrt Bedřicha Štědrého
